Ti, kdo sebeobranu potřebují nejvíc, si kurzy zpravidla nemohou finančně dovolit. Proto jsme navázali spolupráci s několika neziskovými organizacemi a ty nejpotřebnější učíme v rámci naší charitativní činnosti zadarmo.
Sebeobrana je nástrojem emancipace. Umožní člověku postavit se za sebe, za svá práva, a méně se bát. Z logiky věci ji proto nejvíc potřebují ti nejzranitelnější a nejslabší. Ti si ale zároveň nemohou dovolit za kvalitní kurzy zaplatit. Proto jsme navázali spolupráci s několika neziskovými organizacemi a ty nejpotřebnější učíme v rámci naší charitativní činnosti zadarmo.
Jednou z organizací, se kterou spolupracujeme, je Jako doma. Věnuje se ženám bez domova, které jsou v rámci státního sociálního systému a také v rámci společnosti vcelku opomíjenou, a přitom velmi zranitelnou skupinou. Kolektiv pracovnic téhle neziskovky pro ženy a trans lidi se zkušeností s bezdomovectvím provozuje komunitní centrum, kde mohou ženy přes den trávit svůj čas, mohou si zde vyprat, najíst se, nebo si v klidu trochu odpočinout, aniž by se bály, že je bude někdo obtěžovat.
S instruktorkou Gábinou jsme v rámci volnočasového programu učily skupinu odvážných žen sebeobranu. Několikaměsíční kurz nakonec absolvovala čtveřice účastnic (i když v průběhu kurzu se různě přidávaly a odcházely i další), se kterými se nám povedlo každou středu odpoledne utvořit komorní a důvěrnou atmosféru. V čem byla tato zkušenost odlišná od jiných kurzů sebeobrany, které jsme zatím učili?
Vzhledem k tématu, kterému se věnujeme, má takřka na každém kurzu někdo z účastnic a účastníků přímou zkušenost s násilím v různých podobách, ať už sexuálním, psychickým, fyzickým, nebo třeba s domácím násilím. Kurz pro Jako doma byl jiný v tom, že nepříjemnou zkušenost – a zpravidla ne jen jednu – s násilím měly všechny účastnice. Ať už to bylo násilí v partnerském vztahu, násilí ze strany policie nebo spolubydlících na ubytovně apod.
Musely jsme proto při nácvicích reálných situací být obzvlášť obezřetné a citlivé, abychom případná traumata, která nácviky mohly připomenout, pomohly účastnicím aspoň na danou chvíli lépe zpracovat. Na druhou stranu jsme mohly vidět obrovskou sílu, kterou v sobě ženy v těchto těžkých okamžicích nacházely. Chvilku si vydýchly, otřely slzy a začaly znovu trénovat.
Bylo posilující vidět, jak se ženám po několika lekcích zvedá sebevědomí a sebedůvěra. Ženy bez domova musí na ulici dennodenně čelit urážkám, nepříjemným poznámkám, v horším případě i fyzickým útokům. Je těžké udržet si v podobné situaci sebevědomí a sebedůvěru, a proto jsme ocenily možnost přispět k jejich zvýšení. Když na nás po několika hodinách při nácviku holky pořádně zakřičely, bylo zjevné, že jim sebeobrana pomáhá.
V rámci kurzu proběhla i modelová situace, bez které by náš kurz nebyl kompletní. Nácviky s instruktorkami v chráničích jsme měly i v běžných hodinách, ale na poslední lekci jsme si pozvaly vycvičeného „útočníka“, jednoho z mužských kolegů z Moderní sebeobrany. Některé z účastnic byly z nového účastníka kurzu zpočátku trochu vyděšené, ale nakonec modelovkou prošly všechny ženy úspěšně. Jedna dokonce předvedla schopnost improvizace, když v nestřeženém okamžiku sáhla za dveře a na „agresora“ vyběhla s koštětem.
Na závěr nechme promluvit naši nejpečlivější studentku Věrku, která nechyběla na žádné lekci:
„V komunitním centru proběhl kurz sebeobrany pro ženy bez domova, kterého jsem se také účastnila. Ženy bývají často terčem verbálního i fyzického násilí, o to víc se to týká žen bez domova. Na kurzu jsem se naučila chovat se a působit sebevědomě, rychle reagovat na útoky slovní i fyzické a sledovat okolí, když jdu někde sama. Jednoduchá základní obrana se mi velmi líbila a myslím, že po kurzu bych dokázala v situaci nezpanikařit a ubránit se. Děkuji moc oběma lektorkám Báře a Gábině, doufám, že bude brzy možnost pokračování.“
