TO BYL JEN VTIP…
Tvůj průvodce moderní sebeobranou proti shazování, zesměšňování a manipulaci
Jasmína Houdek & Pavel Houdek
Kniha pro každého, kdo už nechce polykat narážky, nemístné srandičky a „chytré” poznámky, které zabolí víc jak rýpanec do žeber.
Tahle kniha bude tvůj štít. Ne proti útočníkovi na ulici – ale proti lidem, kteří tě s úsměvem na tváři shazují na poradě, přerušují tě v půlce věty, nebo se pasují do role stand-up komiků a vypouštějí sexistické poznámky, které rozesmějí maximálně je samotné.
A ty? Ty mlčíš. Protože tě v tu chvíli nenapadne ta správná odpověď. Nebo se bojíš, že budeš za hysterku, potížistu, cíťu… doplň si.
V naší nové knize To byl jen vtip se podíváme na zoubek tomu, proč se tyhle situace vůbec dějí – a hlavně dostaneš konkrétní návody, co s tím:
- jak ustát manipulaci, skryté taktiky a postupy, které nás mají znejistit,
- jak odpálkovat nevhodný „vtip“ tak, aby dotyčný pochopil, že by měl příště radši mlčet,
- jak se bránit nenápadnému shazování, které ti léta ukusuje sebevědomí.
Pro koho tahle kniha je?
Pro ty, kdo nechtějí jen sedět, přikyvovat a přecházet blbý kecy.
Pro ty, kdo mají plný zuby toho, že je trefná odpověď napadne až doma ve sprše.
Pro ty, kdo odmítají přecházet genderové narážky a dvojí metr ve společnosti
Protože změna začíná tím, že řekneš „Už dost.“
A v téhle knize se naučíš tuhle větu říkat hlasitě, klidně a bez výčitek.
Krok za krokem si projdeš, jak zvládnout podceňování, shazování, podrývání autority a další jevy, které dusí tvoje sebevědomí.
Chceš se cítit víc pevně a sebevědomě? Začni tady.
👉 Kup si knihu a vezmi si svou sílu zpět.
👉 Raději posloucháš? Není problém. Vyšla i audiokniha, namluvená skvělými Terezou Dočkalovou a Matějem Hádkem.
Co o knize říkají čtenářky a čtenáři
Proč se tohle neučí ve školách? Respekt vůči sobě, druhým a především k ženám, protože ten chybí. Z knihy se dozvíte, jak se bránit slovním útokům (především od mužů) a jak čelit různým situacím. Pravděpodobně si už na vás nedovolí a pomůžete i dalším ženám, protože si to nenecháte líbit a oni si třeba příště v jiné situaci taky dodají odvahu a postaví se samy za sebe.
Knihu doporučuji i pánům, protože si třeba uvědomí, že jejich “vtipné” poznámky opravdu nejsou vtipné a že jimi třeba i neúmyslně shazují ženy.
Naprosto skvělá knížka na uvědomění si všech technik, které jsou kolem nás. Které používáme i my sami. Moc se mi líbí i to rozdělení na muže a ženy, že to ubližuje obou stranám a zároveň je tímto kniha velmi dostupná pro muže. Snad si jich to, co nejvíce přečte. Doporučuji knihu jednoznačně koupit, je skvělá.
S touhle knihou se můžete něco naučit, ocení ji každý, bez ohledu na věk nebo pohlaví, protože snad každý se minimálně jednou setká se zesměšňováním ze strany ostatních.
Další recenze najdeš na Databázeknih.cz
Ukázka z knihy
Slečna Anička a pan doktor Novák
Jste dávno dospělá žena s kariérními úspěchy a postavením, ale v práci vás oslovují zdrobnělinou vašeho křestního jména? Máte PhD. titul, ale když vás seznamují s obchodními partnery, představují vás jako Aničku, zatímco vašeho mladšího a juniornějšího kolegu jako doktora Nováka?
Tohle je naprosto běžná realita. Ženy jsou i ve formálním styku, na pracovišti nebo ve veřejné sféře, daleko častěji oslovovány křestním jménem. Vzpomínáme si třeba na debatu Budoucnost bez liberalismu, kde byla v panelu mezi čtyřmi dalšími muži jedinou hostkou Anna Šabatová. Zatímco ona oslovovala muže příjmením, oni ji bez výjimky oslovovali Aničko.
Nikoho by přitom ani nenapadlo nazývat v pracovním prostředí muže „Petříkem“. Pouhá představa toho, jak nadřízená žena oslovuje svého podřízeného Petříku, v nás okamžitě vzbuzuje dojem, že jde o ponižování a šikanu. Obráceně to ale zjevně neplatí – zdrobnělinami totiž spousta mužů v pracovním styku ženy běžně oslovuje. Dost by nás zajímalo, jak by kupříkladu pan Petr Drulák, účastník zmíněného panelu, reagoval, kdyby jej Anna Šabatová v debatě oslovila jako Petříka…
Podle průzkumu Světového ekonomického fóra ženy čtyřikrát častěji než muži hlásí, že byly někdy považovány za méně kompetentní kvůli svému pohlaví (23 % žen oproti 6 % mužů). Na tom se podílí i často ponižující formy oslovování, jakými jsou právě zdrobněliny, které zpochybňují profesionalitu žen a zvyšují nerovnost na pracovišti. 16 % žen se setkalo s opakovanými drobnými narážkami na své pohlaví, což mělo přímý dopad na jejich postavení v pracovním týmu.
Je naprosto běžné, že mladé nebo neprovdané ženy označujeme jako slečny. Mladé nebo svobodné muže ale označujeme zkrátka jen jako muže, nikoliv třeba jako mládence.
Zda je muž svobodný, nebo ženatý, nás očividně nezajímá.
Zatímco u ženy to ovlivňuje, jak ji oslovujeme – a tudíž samozřejmě i to, jak ji vnímáme.
Skupinu kolegů označíme nejspíše za kolegy, možná za chlapy. Skupinu kolegyň ale docela běžně označíme za holky.
Zkuste si sami říct věty „Kolegové v kanceláři říkali…“ a „Holky v kanceláři říkaly…“. Koho si představíte v prvním případě a koho ve druhém? Představíte si ve druhém případě kancelář plnou inženýrek? Samozřejmě že ne. A přesto skupinu inženýrek někdo – a zejména muž – jako holky označí.
Zastavme se na chvíli nad tradičním oslovením řečníků a moderátorů: „Vážení pánové a milé dámy“. Vidíte, co takové oslovení říká? Dámy, tedy ženy, jsou „milé“. Tedy usměvavé a příjemné, ale rozhodně ne vážené. Vážení, vážní, jejichž slovo má váhu, jsou pánové, tedy muži.
Tohle všechno jsou příklady toho, jak běžně a spíše neúmyslně používáme sexistický jazyk.
Teď se ale přesuňme k tomu, že mnozí muži používají sexistický jazyk úmyslně – k získání převahy a shození své oponentky v konverzaci. Někteří tak činí běžně a rutinně. Je pro ně zažitou praxí, že ženám tykají, používají již zmíněné zdrobněliny nebo jiné formy familiárního oslovení.
Naše první kniha
Líbí se vám kniha To byl jen vtip? Podívejte se i na naši další knihu. Moderní sebeobrana se věnuje tomu, jak předejít napadení, rozpoznat útočníka a jak mu překazit jeho plán.