Jedna z nejčastějších obav vyjádřená na našich kurzech je ta, že pokud se žena ohradí proti „měkké“ formě obtěžování (slovní narážky, nevyžádané dotyky, nevhodné zírání a podobně), pachatele tím vyprovokuje k tvrdší formě obtěžování nebo rovnou k fyzickému násilí.

Tato obava je ovšem naprosto lichá. Pokud se k vám nevhodně zachová normální, slušně vychovaný člověk, a vy se slušně, ale důrazně ohradíte, nepřemění se tím přeci v naštvané monstrum sahající k násilí. Omluví se a bude mu trapně. Slušný člověk respektuje hranice ostatních.

Pokud nejde o slušného člověka, stáhne se a s obtěžováním přestane také, ovšem nejspíše ne „ve vší slušnosti.“ Bude vás na odchodu shazovat, možná i urážet, ale rozhodně nebude pokračovat, natož nějak eskalovat násilí proto, že jste si dovolila se ohradit.

Nicméně, jak už to u podobných mýtů a obav bývá, má i tento určitý racionální základ. Některým ženám se skutečně stalo, že když se ohradily proti nějaké formě obtěžování, staly se vzápětí terčem mnohem horší formy napadení. Na první pohled se jejich zkušenost může jevit tak, že násilí je skutečně reakcí na ohrazení se. Ovšem, není tomu tak. V podobných případech by k napadení došlo i v případě, že by se žena neohradila.

Pachatel má totiž dopředu plán, co se vám chystá provést, včetně strategie pro případ odporu. Fyzické napadení jakéhokoliv druhu, včetně sexuálního, je ve valné většině případů dopředu naplánované. Pokud vás někdo začne slovně obtěžovat a přejde k fyzickému násilí, měl to dopředu v plánu. Byl rozhodnut dostat to, co chce, i násilím, bez ohledu na to, zda se ohradíte, nebo ne. Rozhodně to není tak, že byste ho svým odporem vyprovokovala k něčemu, co by jinak, kdybyste „byla hodná holka,“ nespáchal. Naštěstí je takových lidí velice, velice málo, a zpravidla jsou již zavření v příslušných ústavech. Pravděpodobnost, že na někoho takového narazíte, je proto extrémně vzácná, a obava z provokace proto není na místě.