Na Facebookovém účtu Moderní sebeobrany jsem sdílel článek o jednom brutálním pouličním napadení. Jedna z reakcí pod ním zněla (doslovná citace včetně překlepů): „Bych chtěl vidět cvičenou ženu jak se, se svými ručičkami vymane z kravaty ňákýho svalovce, což je častý špinavý trik na ulici.“
Taková reakce ukazuje naprosté nepochopení toho, o čem sebeobrana je, čemu se věnuje a co se v ní učí. Naneštěstí toto nepochopení není nijak výjimečné ani u lidí, kteří sami sebe nazývají instruktory sebeobrany a tváří se, že sebeobranu vyučují – proto se na věc pojďme krátce podívat.
Dávno před tím, než začneme mluvit o „vymaňování se z kravaty,“ se musíme ptát, kde se „cvičená žena“ v té kravatě vzala. Jak říká skvělý instruktor Lee Morrison, nežijeme ve Star Treku, aby se někdo mohl z ničeho nic zjevit v naší těsné blízkosti s rukou okolo našeho krku. Tudíž k nám musel nějak přijít, nebo někde číhat, vyskočit zpoza krytu atd.
Cvičená žena s elementární znalostí sebeobrany k sobě v první řadě nenechá přistoupit cizího svalovce na takovou vzdálenost, aby jí mohl chytit okolo krku. Ví, jak se útočník zpravidla chová, jakým způsobem maskuje své úmysly, jak se dají odhalit atd. a je tak schopná zareagovat na útok mnohem dříve, než se bude muset „vymaňovat z kravaty.“
Pokud přeci jen „zaspí“ a útočník se přiblíží, není nic ztraceno. Na letošním RBSD kempu jsme zkoušeli drill, kdy jsme měli ve dvojicích za úkol chytit druhého do kravaty, za každou cenu. Druhý měl za úkol nenechat se chytit, ale neměl povoleny žádné údery ani kopy. Jen defenzivní postupy. Ve dvojici jsem měl o polovinu lehčí ženu a z cca 10 pokusů se mi to nepovedlo ani jednou, i přes omezení úderů! V celé skupině byla úspěšnost pod 10%…
No a konečně, když už je „cvičená žena“ chycená v kravatě (protože stát se může cokoliv), lze se z ní samozřejmě vymanit. Je v zásadě jedno, kolik má útočník svalové hmoty, protože místa, na která budu v sebeobraně útočit (hlava, oči, krk atd.), na sobě žádné svaly nemají a z hlediska účinku našeho protiútoku je naprosto lhostejné, zda-li má útočník přes biceps 30 nebo 50 cm.
Sebeobrana zkrátka není střetný boj, kdy se proti sobě postaví dva lidi, sundají si trika, řeknou „tak pojď“ a začnou se značně neefektivně bít pěstmi ve víru ritualizovaného boje, jehož cílem je moc si neublížit, ale ukázat nadvládu nad soupeřem. Sebeobrana je především prevence, schopnost zastavit útok hned v zárodku a pokud dojde na fyzický boj, pak jde o boj o přežití, ne o ukázání toho, kdo je lepší „na pěsti.“ A v takovém případě má jakkoliv drobná žena velmi slušné šance.