Jana Elčknerová

Už jako malá holka jsem odmítala podvolit se stereotypům a zvyklostem, které lidé kolem mě považovali za normální. Když jsem se ozvala, řekli, že jsem drzá. Když jsem nesouhlasila, řekli, že jsem potížistka. Postupem času jsem objevila slovo feminismus, a po nějaké době jsem se přestala bát tento pojem vyslovovat nahlas. Vždy jsem si šla vlastní cestou, a nyní se nazývám hrdou feministkou, která našla životní poslání v dodávání odvahy a sebevědomí ostatním lidem, zvláště pak ženám.

Nebojím se o sobě říci, že jsem silná. Za svůj život jsem si vyslechla spoustu urážek a posměchu kvůli tomu, že jsem žena. Vadily jim moje blonďaté vlasy, vadila jim moje červená rtěnka, vadilo jim, že nejsem zticha. Já se ale nikdy nenechala zlomit a šla jsem si za svým.

Proč se cítím kvalifikovaná předávat nějaké zkušenosti a rady? Celý život se pohybuji mimo svoji komfortní zónu. Vím, jak bolí dostat ránu pěstí při zápase, vím, jak bolí, když ze všech stran cítíte diskriminaci kvůli svému pohlaví nebo jednoduše kvůli tomu, že jste jiní. Svoji touhu pomáhat lidem jsem promítla do své profese. Strávila jsem pár let jako příslušník Policie České republiky. Tudíž nejenom, že jsem byla pravidelně svědkem věcí, které někteří lidé s hrůzou čtou jako článek na internetu, ale znám reálné hrozby, reálné příběhy, reálné situace.

Teď je ze mě instruktorka sebeobrany, a jako taková si dávám svůj cíl – až odejdete z mého kurzu, budete se spíš než o sebe bát o toho, kdo by vám chtěl jakkoliv ublížit.