Analýza úspěšné praxe: případ Angely Champagne

Angela spěchala do školy a cestou k autu psala e-mail svému příteli. Když ucítila něco na krku, myslela si, že jde o žert. Když na to „něco“ sáhla, řízla se a uvědomila si, že jí jde o život. V hlavě měla jen jednu myšlenku: za žádnou cenu se s útočníkem nesmí ocitnout v autě. „Věřím, že kdybych poslechla a nastoupila, už bych tu dnes nebyla,“ říká o incidentu Angela.

Vzpomněla si na své tréninky sebeobrany a dala se do boje: dupla útočníkovi na nohu, škrábala do obličeje, kousala, kopala (i do rozkroku), křičela. Po třech minutách boje to útočník vzdal: „máš kliku, že se umíš prát,“ zakřičel a utekl.

Pro Angelu to ale nebyl konec boje o život. Vyhrála bitvu, ale ne válku. Během obrany byla zraněna: v břichu měla pětadvaceticentimetrovou ránu, která byla vedena takovou silou, že se nůž zastavil až o její zádové svaly. Chtěla si zavolat o pomoc, ale nedovedla dispečerovi záchranné služby vysvětlit, kde se nachází. V důsledku ztráty krve začala být malátná – uvědomila si, že když zůstane na místě, zemře. Dala se proto do běhu pro pomoc. Seběhla čtyři patra do vrátnice, kde se jí pomoci konečně dostalo.

Násilník byl dopaden a odsouzen k dvaceti letům vězení. Angela přes svůj kritický stav přežila a rychle se vyléčila; dnes propaguje kurzy sebeobrany v rámci své kampaně „Bojuj jako holka.“

Tolik fakta. I přes to, že jde o případ z USA, můžeme si z něj do našich tréninků mnoho odnést. I proto, že nemusíme vycházet pouze z novinového článku: celý incident je na internetu podrobně popsán, včetně fotografií, Angeliny výpovědi a několika jejích podrobných rozhovorů. To vše tvořilo podklad pro následujících několik poznámek, které si z toho incidentu můžeme odnést pro tréninky reálné sebeobrany:

 

Pozornost

Angela byla napadena ve chvíli, kdy spěchala a navíc se věnovala svému mobilnímu telefonu. Je zřejmé, že myšlenkami byla někde jinde a hrozby si všimla teprve ve chvíli, kdy ucítila „něco“ na krku.

Poučení: trénujete-li reálnou sebeobranu, musí být součástí tréninku i nácvik bezpečného pohybu na veřejných místech a řízení stavu pozornosti podle situace a místa, kde se nacházíte. Přecházení konfliktům je nejdůležitější částí reálné sebeobrany – a protože jde o schopnost, nezískáte ji teoretickým vzděláním, ale pouze tréninkem.

 

Odhodlání k boji

Angela se rozhodla, že do auta s útočníkem prostě nenastoupí. Zbývala jediná možnost: bojovat. Tak se do ní dala na 100%.

Poučení: při tréninku reálné sebeobrany není ani tak důležité naučit se velké množství technik, jako spíše jejich zvládnutí v reálné situaci ve stresu z boje, ve vzteku, při zaplavení těla adrenalinem a při vyčerpání.  Při velkém stresu tělo funguje o dost jinak, než jsme zvyklí z pohodového tréninku s kamarády v tělocvičně. Proto je nezbytně nutné – alespoň občas – ve stavu vysoké hladiny stresu/vyčerpání/zmatení trénovat.

 

Sebeobranné prostředky

Angela nosila obrannou zbraň – pepřový sprej. Během obrany na něj myslela a pokoušela se ho vytáhnout z kapsy kabelky, kde ho nosila. Nepovedlo se jí to.

Poučení: abyste byli schopni zbraň v obraně použít, musíte s ní jednak trénovat (a to nejen samotné techniky použití, ale zejména i vytažení z místa, kde jí běžně nosíte) a jednak jí nosit na velmi dobře přístupném místě. Příklad pepřového spreje v kapse v kabelce je příkladem špatné praxe.

 

První pomoc

Angela si uvědomovala své zranění pouze proto, že v oblasti břicha cítila teplo. Neuvědomovala si žádnou bolest ani skutečnost, že krvácí, tudíž ani rozsah svého zranění.

Poučení: součástí tréninku reálné sebeobrany musí být i nácvik první pomoci při zranění způsobených bojem. A to ne jako zvláštní seminář jen pro zájemce či v horším případě přednáška, ale jako neoddělitelná součást tréninku. Ošetřovat se po tříminutovém boji je něco jiného, než v klidu ve školní lavici…

Poučení 2: Angela byla schopna se bránit a běžet i přes to, že ztratila hraniční množství krve pro přežití. Je dobré mít na paměti, že totéž může platit pro útočníka!

Telefonát

Angela ve stresu a vyčerpání nedokázala adekvátně popsat místo, kde se nachází. Tento fakt jí málem stál život – byla nucena s těžkým zraněním běžet čtyři patra pro pomoc.

Poučení: nezbytnou součástí tréninku je i postup, jak si zajistit pomoc, tedy mimo jiné nácvik nouzového telefonátu. Na mých kurzech je běžné, že při prvních modelových situacích velká část studentů a studentek nedokáže ve stresu popsat místo, kde se nachází. Toto lze odbourat jedině tréninkem cílených postupů na uklidnění a zvládnutí post-konfliktní fáze boje!