Instruktor, který se nerozvíjí, necvičí a nepoznává nové trendy, je špatný instruktor. V duchu hesla „občas učitelé, navždy studenti“ již několikátým rokem navštěvuji semináře a další akce olomouckého RBSD klubu a olomouckého Fight clubu.

V létě jsem se proto již tradičně vypravil na tréninkový RBSD kemp. Ačkoliv je pojetí sebeobrany podle RBSD trochu jinde, než u nás, zejména co se týká metodiky výuky, v drtivé většině důležitých věcí si notujeme. Koneckonců, sebeobrana je ve finále jenom jedna a cest k ní může vést a vede celá řada.

Na kempu jsme se věnovali třem pilířům RBSD tréninku: nám dobře známé nekompromisní sebeobraně podle metodiky Urban Combatives britského instruktora Lee Morrisona, sportovně pojatém boxu s přesahem do sebeobrany jehož základy lze dohledat u systému Crazy Monkey Rodneyho Kinga, a čistě sportovnímu grapplingu.

Dopolední trénink byl věnován čisté sebeobraně podle Urban Combatives (UC). Pracovalo se na lapách pod vedením Martina Mikoláška, oficiálního UC instruktora, který s Lee Morrisonem jezdí vyučovat semináře i do zahraničí. Pracovali jsme hlavně na preventivních úderech, a to včetně verbální části – slovy Martina „bombách.“

Odpolední trénink vedl Lukáš Wolf, trenér v brněnském Fight clubu a dlouholetý zápasník v různých plnokontaktních disciplínách s mnoha výhrami (mmj. mistr světa v kickboxu atd.). I zde jsme makali na základních úderech a kombinacích, tentokrát ve sportovním podání, ovšem s důrazem na přenos do sebeobrany. Důraz byl kladen na rychlé kontrování. Druhý den jsme se věnovali sportovnímu klinči. Každý trénink zcela samozřejmě končil několika koly boxerského sparringu.

Večer jsme se přesunuli na tatami, kde nás čekal grappling trénink popět pod vedením Martina Mikoláška. Zaměřili jsme se na škrcení, první den na guillotine a obranu proti ní, druhý den na headlock. Oba dny se v druhé půlce tréninku hodně spárovalo. Se zkušenými borci a dokonce závodníky to byla ta pravá výzva, nicméně, od lidí, co hodně umí, se dá při vhodné atmosféře hodně naučit. A přesně taková atmosféra na tatami panovala, nebyl problém v pozici zastavit a poradit, jak techniku lépe dotáhnout atd.

Noční program se pak sestával s pouštění videí z různých konfliktů z ulice, které z internetu za rok nashromáždil Martin, s patřičným komentářem. Druhý den jsem pak svou troškou do mlýna přispěl já s prezentací na téma nutné obrany a její zákonné úpravy, protkanou praktickými příklady z praxe. Bylo vidět, že téma účastníky zajímá – přes pokročilou hodinu a únavu padalo mnoho dotazů a s následnou diskusí se přednáška protáhla skoro na dvě hodiny.

RBSD kemp 2015 měl jako hlavní heslo „nejsou pokročilé techniky, jen základy udělané dobře.“ Tento postulát nelze než podepsat. Namísto sbírání technik je na místě se zaměřit na to nejúčinnější a na tom pracovat, to je jedna z oblastí, kde se naprosto shodneme (a pro sebeobranu toto platí dvojnásob!). A RBSD kemp toto heslo bezezbytku naplnil. Nenaučil jsem se žádnou novou techniku, ale zcela jistě jsem zapracoval na ještě lepším zvládnutí těch stávajících.

Autor článku: Pavel Houdek