Otázka, která se u případů napadení, které vzruší veřejné mínění, objevuje znovu a znovu. Bratislavská vražda Filipínce, který je známý pouze jako Henry, nabízí jednu z možných odpovědí. Ukazuje totiž, jak může dopadnout ten, kdo se do takové pomoci pustí.

Pokud případ neznáte, zde je krátká rekapitulace: Henry se na noční ulici slovně zastal obtěžovaných žen. Podle svědectví se útočník jednu z nich dokonce pokoušel proti její vůli zatáhnout do taxíku. Útočník Henryho napadl. Na zemi ho kopl do hlavy, čímž ho zabil.

Většina lidí neví, jak má reagovat tváří v tvář násilí, ani nemluvě o fyzické obraně. Také naprosto správně vnímá, že pokud jakkoliv zasáhne do násilného konfliktu, může být během zlomků vteřin na místě původní oběti. Pokud je útočník již dostatečně „rozjetý“, jeho hladinu adrenalinu je vysoko a je přepnut do bojového módu, je napadení zachránce více než pravděpodobné.

Takový člověk již kolem sebe vidí jen terče, není schopen vnímat význam slov. V této fázi konfliktu se nedá spoléhat ani na autoritu stáří, společensky sdílenou „ochranu“ pohlavím (ženy), zdravotním stavem (invalida, těhotenství) nebo přátelství („mě by přeci nenapadl, jsme kamarádi“). To, co se postaví mezi útočníka a jeho oběť je překážka a bude zlikvidována.

Vstupovat do takového konfliktu znamená riskovat fyzické napadení stejné intenzity, jakého jsme svědkem. Bez tréninku a přípravy je to čiré bláznovství, i s dobrým tréninkem veliký risk. Zachránce si musí být vědomý následků a být ochoten je nést (policejní vyšetřování, soudní řízení atd.).

Nicméně, mezi přímým fyzickým zásahem a nicneděláním existuje několik možností, co udělat, aniž byste ohrozili sami sebe:

-          vždy můžete z patřičné vzdálenosti (tak, aby o tom útočník nevěděl) alespoň zavolat policii

-          útok s vysokou mírou pravděpodobnosti může přerušit i jakýkoliv hlasitý zvuk – klakson, siréna, alarm, bouchnutí do plechu atd.

-          můžete se pokusit z povzdálí začít křičet „policie, policie“ – při troše štěstí se útočník zalekne

-          pokud jste dobří – a patřičně oblečení – běžci, můžete se pokusit útočníka nalákat na sebe (křikem, hozeným předmětem /pozor, nezasáhněte napadeného a kolemjdoucí/) a v momentě, kdy se na vás obrátí, mu utéct

-          pokud nic nepomáhá, buďte připraveni po skončení útoku a odchodu útočníků poskytnout první pomoc napadenému. Před tím se ujistěte, že útočníci skutečně odešli – pokud pomáháte napadenému, nemusí se jim to líbit a můžou vám to chtít vysvětlit ručně

 

Netrénovaný člověk má prakticky jedinou šanci, jak fyzicky zastavit útočníka. Pokud jde o život jako v onom bratislavském případu (útočník kope někoho na zemi do hlavy atd.), vezměte si do ruky jakoukoliv zbraň (kámen, láhev, židli atd.) a prašte útočníka zezadu do hlavy. Pohybujte se tak, aby vás před protiútokem neviděl. Počítejte s tím, že mu tak způsobíte vážné zranění. Pokud tím ovšem někomu zachraňujete život, je vaše jednání eticky, morálně i právně v pořádku.

Nemáte-li žádnou zbraň, můžete improvizovat. Chytněte útočníka zezadu za hlavu, zajeďte prsty do očí a hlavou prudce trhněte dozadu a dolů, jako byste si jí chtěli narazit do hrudníku. Strhněte jej tak na zem. Pokud bude chtít vstát, udeřte jej nebo silně kopněte. Za žádnou cenu jej nenechejte zvednout se ze země.

Okamžitě po vaší akci vezměte napadeného a vzdalte se do bezpečí.

 

Autor článku: Pavel Houdek