Posledních několik dní se diskutuje o nechutných událostech, ke kterým došlo na několika místech v Německu o silvestrovské noci. Rád bych k tomu něco napsal z hlediska sebeobrany: jak se lze podobným útokům bránit?

Posledních několik dní se diskutuje o nechutných událostech, ke kterým došlo na několika místech v Německu o silvestrovské noci. Rád bych k tomu něco napsal z hlediska sebeobrany: jak se lze podobným útokům bránit?

Na první místě je potřeba porozumět charakteru davové situace. Napadení davem (v masivním počtu, tedy více než tří, pěti lidí) je především snahou utužit „kmenového ducha“ a podpořit vzájemnou solidaritu uvnitř tlupy. Sexuální obtěžování či bití je v tomto případě prostředkem, nikoliv cílem. Skupina tím sama sobě ukazuje svou sílu; perfektní možností je útok na člena jiného kmene.

V případě davového napadení proto fungují zcela jiné zákonitosti. Dobře míněna a za běžných okolností velmi funkční doporučení (chovat se sebevědomě, být si jistá sama sebou, křičet o pomoc) mohou být v případě davového napadení benzínem, který přiléváte do ohně. Zatímco křik osamělého pachatele vyleká, dav povzbudí. Osamělý útočník si spíše vybere nesebevědomou oběť, kterou bez problémů zvládne, skupina si svou soudržnost dokáže naopak na silné oběti. Vnímáte rozdíl? Obrana proti skupinovému napadení vyžaduje naprosto jinou strategii – jednu zmíním ve druhé půlce článku. Nyní se vraťme na začátek.

K většině davových napadení dojde v momentě, kdy se „cizák“ dostane na teritorium, které patří tlupě. Může jít o skutečné, reálně existující ohraničené teritorium, na kterém vládne místní gang (byť třeba jen po setmění), nebo o teritorium dočasné, vytvořené situačně. Perfektním příkladem může být tramvaj plná fotbalových chuligánů, nebo právě ona silvestrovská oslava.

Nejlepší sebeobranou je proto fyzická nepřítomnost. Pokud se na místě, kde hrozí útok, fyzicky nenacházíte, není možné vás napadnout. Špatné věci se dějí na předvídatelných místech. Místa a situace, kde je fyzické napadení velmi pravděpodobné, se vyznačují několika – vcelku předvídatelnými – charakteristikami. Když si jich naučíte všímat, naučíte se jim i vyhýbat a nedostanete se zbytečně do problémů.

Za prvé jde o místa, kde se lidi schází ve velkém proto, aby oblbli svůj mozek: bary, noční kluby, párty, oslavy… Alkohol (ani nemluvě o dalších drogách) snižuje zábrany a dělá z lidí pitomce. Když máte vypálené mozkové buňky, je snadné zapomenout, že „ne“ je celá věta, nebo se vám může zdát jako skvělý nápad vyvolávat rvačky. Dalším takovým místem jsou ta, kde se schází mladí muži. Ti si teprve potřebují vybudovat svou pozici ve skupině, a prostředkem k tomu může být sociální násilí (rvačka, sexuální obtěžování atd.). Pokud pak dáte oba faktory dohromady, máte pěknou představu o místě, kde lze čekat problémy….

Nezapomeňte také, že situace se rychle vyvíjí. Zatímco jednu chvíli se s kamarádkami bavíte na příjemné zábavě, o hodinu později (po setmění) můžete zjistit, že jste jediné ženy široko daleko a kolem jen samí mladí, opilí muži… Tramvaj, jedoucí směrem k fotbalovému stadionu, se může pomalu plnit fanoušky, až jste v ní jediní bez klubové šály atd.

Pokud prevence (respektive absence) z jakéhokoliv důvodu nezafungovala a vy jste se na nevhodném místě přesto ocitli, zde je pár rad, jak se zachovat:

1) Okamžitě odejděte. Okamžitě. Ne až po ohňostroji, ani až dopijete svařák.
2) Všímejte si, jak se chovají a vypadají ostatní (místní). Nenapodobujte je (budete nápadní a směšní), ale přizpůsobte se jim. Buďte ve všem o stupínek níže (tiší, pomalejší) než okolo sebe vidíte. Nevybočujte z řady.
3) Mluvte co možná nejméně. Čím méně toho řeknete, tím lépe pro vás.
4) Nenavazujte oční kontakt. Pokud k němu dojde, uhněte pohledem do strany, ne dolů ani nahoru.
5) Pokud oční kontakt navázat musíte (někdo vás osloví), dívejte se mu na ústa, nikoliv do očí (vyjádříte zájem, ale vyhnete se pohledu z očí do očí, který může znamenat výzvu, v případě ženy k interakci se sexuálním podtextem).
6) Pokud jste žena a osloví vás muž, zeptejte se ho na cestu nebo něco podobného, a odejděte. Žádost o pomoc (jako třeba zeptání se na cestu) polichotí ego, přesvědčivě vysvětlí, co na nevhodném místě děláte (možná vás to překvapí, ale existuje řada míst, kde je osamělá žena považována za prostitutku) a obvykle předejde eskalaci. Pokud vám muž nabídne doprovod, slušně odmítněte („ne, já nejsem tenhle typ holky“ nebo „omlouvám se, ale to by bylo nevhodné, už tak tady nemám co pohledávat“).

Řekněme nyní,že váš „radar“ selhal a vy jste se přes všechna varování ocitla v situaci, kdy si tlupa začíná „utahovat smyčku.“ Pokud si toho všimnete včas, existuje několik možných strategií, jak se napadení vyhnout. V tomto článku si představíme jednu z nejlepších, hrát šílenou/mentálně narušenou osobu, konkrétně psychotika – tedy přesněji řečeno, člověka beroucího antipsychotika.

Účinky antipsychotik (Chlorpromazinu atd.) jsou velmi dobře rozpoznatelné. Odborně se nazývají  tardivní dyskinesie, což je neustálý pomalý třes s velkým rozkyvem (video), a dystonie, přetrvávající svalové stahy, které způsobují kroucení a opakované pohyby nebo abnormální postavení postižených částí těla (video). Lidí užívající antipsychotika mají neustále suché rty, proto si je neustále oblizují. Působí energickým a paranoidním dojmem. Pokud tyto projevy dokážete zahrát a u toho mít třístrannou konverzaci s Kurtem Cobainem a Jéžíšem, máte slušnou šanci, že vás tlupa nechá na pokoji. Jednoduše proto, že i pro utužení soudržnosti skupiny je dobré, pokud má útok předvídatelný průběh.

Jakmile se dostanete mimo pozornost, platí výše řečené: okamžitě odejděte.

Na samotný konec musí zdůraznit jednu věc. V žádném případě neobviňuji oběti za to, že se na nich někdo dopustil násilí. Nic nemůže ospravedlnit fyzický útok, sexuální obtěžování nebo znásilnění. Svět kolem nás je ale složený z mnoha světů, ve kterých často neplatí pravidla, podle kterých jsme zvyknuti žít. Zatímco ostrý jazyk a pohotové bonmoty vám zajistí obdiv na vysokoškolském večírku, v non-stopu na Masarykově nádraží si jimi vysloužíte přinejmenším ránu pěstí.

Můžeme si myslet, že to není správné, ale to je asi tak všechno. Ve své poslední knize to excelentně shrnul expert na zvládání konfliktů a sebeobranu Rory Miller: „Prosím, pro vaši vlastní bezpečnost, nenechte se zaslepit zavádějícími představami o tom, jak by svět měl fungovat, a nepopírejte, že taková [nebezpečná] místa [kde je vysoké riziko napadení] existují, nebo dokonce že se na jednom takovém zrovna nacházíte. Za popírání reality založené na vznešených (ale naivních) principech můžete zaplatit vysokou cenu.“

Na první místě je potřeba porozumět charakteru davové situace. Napadení davem (v masivním počtu, tedy více než tří, pěti lidí) je především snahou utužit „kmenového ducha“ a podpořit vzájemnou solidaritu uvnitř tlupy. Sexuální obtěžování či bití je v tomto případě prostředkem, nikoliv cílem. Skupina tím sama sobě ukazuje svou sílu; perfektní možností je útok na člena jiného kmene.

V případě davového napadení proto fungují zcela jiné zákonitosti. Dobře míněna a za běžných okolností velmi funkční doporučení (chovat se sebevědomě, být si jistá sama sebou, křičet o pomoc) mohou být v případě davového napadení benzínem, který přiléváte do ohně. Zatímco křik osamělého pachatele vyleká, dav povzbudí. Osamělý útočník si spíše vybere nesebevědomou oběť, kterou bez problémů zvládne, skupina si svou soudržnost dokáže naopak na silné oběti. Vnímáte rozdíl? Obrana proti skupinovému napadení vyžaduje naprosto jinou strategii – jednu zmíním ve druhé půlce článku. Nyní se vraťme na začátek.

K většině davových napadení dojde v momentě, kdy se „cizák“ dostane na teritorium, které patří tlupě. Může jít o skutečné, reálně existující ohraničené teritorium, na kterém vládne místní gang (byť třeba jen po setmění), nebo o teritorium dočasné, vytvořené situačně. Perfektním příkladem může být tramvaj plná fotbalových chuligánů, nebo právě ona silvestrovská oslava.

Nejlepší sebeobranou je proto fyzická nepřítomnost. Pokud se na místě, kde hrozí útok, fyzicky nenacházíte, není možné vás napadnout. Špatné věci se dějí na předvídatelných místech. Místa a situace, kde je fyzické napadení velmi pravděpodobné, se vyznačují několika – vcelku předvídatelnými – charakteristikami. Když si jich naučíte všímat, naučíte se jim i vyhýbat a nedostanete se zbytečně do problémů.

Za prvé jde o místa, kde se lidi schází ve velkém proto, aby oblbli svůj mozek: bary, noční kluby, párty, oslavy… Alkohol (ani nemluvě o dalších drogách) snižuje zábrany a dělá z lidí pitomce. Když máte vypálené mozkové buňky, je snadné zapomenout, že „ne“ je celá věta, nebo se vám může zdát jako skvělý nápad vyvolávat rvačky. Dalším takovým místem jsou ta, kde se schází mladí muži. Ti si teprve potřebují vybudovat svou pozici ve skupině, a prostředkem k tomu může být sociální násilí (rvačka, sexuální obtěžování atd.). Pokud pak dáte oba faktory dohromady, máte pěknou představu o místě, kde lze čekat problémy….

Nezapomeňte také, že situace se rychle vyvíjí. Zatímco jednu chvíli se s kamarádkami bavíte na příjemné zábavě, o hodinu později (po setmění) můžete zjistit, že jste jediné ženy široko daleko a kolem jen samí mladí, opilí muži… Tramvaj, jedoucí směrem k fotbalovému stadionu, se může pomalu plnit fanoušky, až jste v ní jediní bez klubové šály atd.

Pokud prevence (respektive absence) z jakéhokoliv důvodu nezafungovala a vy jste se na nevhodném místě přesto ocitli, zde je pár rad, jak se zachovat:

1) Okamžitě odejděte. Okamžitě. Ne až po ohňostroji, ani až dopijete svařák.
2) Všímejte si, jak se chovají a vypadají ostatní (místní). Nenapodobujte je (budete nápadní a směšní), ale přizpůsobte se jim. Buďte ve všem o stupínek níže (tiší, pomalejší) než okolo sebe vidíte. Nevybočujte z řady.
3) Mluvte co možná nejméně. Čím méně toho řeknete, tím lépe pro vás.
4) Nenavazujte oční kontakt. Pokud k němu dojde, uhněte pohledem do strany, ne dolů ani nahoru.
5) Pokud oční kontakt navázat musíte (někdo vás osloví), dívejte se mu na ústa, nikoliv do očí (vyjádříte zájem, ale vyhnete se pohledu z očí do očí, který může znamenat výzvu, v případě ženy k interakci se sexuálním podtextem).
6) Pokud jste žena a osloví vás muž, zeptejte se ho na cestu nebo něco podobného, a odejděte. Žádost o pomoc (jako třeba zeptání se na cestu) polichotí ego, přesvědčivě vysvětlí, co na nevhodném místě děláte (možná vás to překvapí, ale existuje řada míst, kde je osamělá žena považována za prostitutku) a obvykle předejde eskalaci. Pokud vám muž nabídne doprovod, slušně odmítněte („ne, já nejsem tenhle typ holky“ nebo „omlouvám se, ale to by bylo nevhodné, už tak tady nemám co pohledávat“).

Řekněme nyní,že váš „radar“ selhal a vy jste se přes všechna varování ocitla v situaci, kdy si tlupa začíná „utahovat smyčku.“ Pokud si toho všimnete včas, existuje několik možných strategií, jak se napadení vyhnout. V tomto článku si představíme jednu z nejlepších, hrát šílenou/mentálně narušenou osobu, konkrétně psychotika – tedy přesněji řečeno, člověka beroucího antipsychotika.

Účinky antipsychotik (Chlorpromazinu atd.) jsou velmi dobře rozpoznatelné. Odborně se nazývají  tardivní dyskinesie, což je neustálý pomalý třes s velkým rozkyvem (video), a dystonie, přetrvávající svalové stahy, které způsobují kroucení a opakované pohyby nebo abnormální postavení postižených částí těla (video). Lidí užívající antipsychotika mají neustále suché rty, proto si je neustále oblizují. Působí energickým a paranoidním dojmem. Pokud tyto projevy dokážete zahrát a u toho mít třístrannou konverzaci s Kurtem Cobainem a Jéžíšem, máte slušnou šanci, že vás tlupa nechá na pokoji. Jednoduše proto, že i pro utužení soudržnosti skupiny je dobré, pokud má útok předvídatelný průběh.

Jakmile se dostanete mimo pozornost, platí výše řečené: okamžitě odejděte.

Na samotný konec musí zdůraznit jednu věc. V žádném případě neobviňuji oběti za to, že se na nich někdo dopustil násilí. Nic nemůže ospravedlnit fyzický útok, sexuální obtěžování nebo znásilnění. Svět kolem nás je ale složený z mnoha světů, ve kterých často neplatí pravidla, podle kterých jsme zvyknuti žít. Zatímco ostrý jazyk a pohotové bonmoty vám zajistí obdiv na vysokoškolském večírku, v non-stopu na Masarykově nádraží si jimi vysloužíte přinejmenším ránu pěstí.

Můžeme si myslet, že to není správné, ale to je asi tak všechno. Ve své poslední knize to excelentně shrnul expert na zvládání konfliktů a sebeobranu Rory Miller: „Prosím, pro vaši vlastní bezpečnost, nenechte se zaslepit zavádějícími představami o tom, jak by svět měl fungovat, a nepopírejte, že taková [nebezpečná] místa [kde je vysoké riziko napadení] existují, nebo dokonce že se na jednom takovém zrovna nacházíte. Za popírání reality založené na vznešených (ale naivních) principech můžete zaplatit vysokou cenu.“

Autor článku: Pavel Houdek