Člověk, který se k vám trochu nemotorně blíží se zatnutými pěstmi tak, že má bílé klouby, v obličeji je bílý jak stěna, rysy stažené dozadu a slova mu po jednotlivých slabikách sotva vychází z vyschlé pusy asi nebude mít dobré úmysly. Je krajně vhodné mít se na pozoru. Jakmile padne výhrůžka nebo jiná známka nepřátelského chování, není již na co čekat. V nejbližších vteřinách bude horko.

Jak to? Takový člověk je na první pohled napumpovaný adrenalinem. Ten způsobuje fyziologické změny organismu, které můžeme pozorovat skrz všechny výše zmíněné projevy. Celá řada z nich je poněkud kontraintuitivních, proto je nutné se s nimi seznámit a porozumět jim.

Z lidové slovesnosti známe rčení „rudý vzteky“ nebo „vztekle cenil zuby.“ Zatímco oba tyto projevy skutečně často značí rozčílení, zároveň nám taky signalizují to, že daný člověk je – byť rozčílen – stále při smyslech. Stále mu fungují vyšší mozková centra, uvědomuje si, že spory se v současné společnosti pěstí prostě neřeší, ví, že když někomu ublíží, nese to s sebou právní a další následky. Může křičet a projevovat se agresivně, ale ještě nedošel k bodu, kdy je připraven bezhlavě zaútočit na jiného člověka.

Takový moment nastane v momentě, kdy působení adrenalinu a dalších stresových hormonů vyšší mozková centra vypne. Vládu nad tělem převezme primitivní, vývojově starší část mozku – amygdala. Ta je zodpovědná za jednu jedinou věc: přežití okamžitých hrozeb. A má na to omezené spektrum nástrojů: ztuhnutí, útěk nebo boj. V momentě, kdy nad tělem přebere vládu amygdala, nemá valného smysl pokoušet se situaci uklidňovat slovy – člověk je v ten moment na úrovni vzteklého psa. Umí jen kousnout a utéct, rozhodně ne racionálně myslet.

A právě přepínání do stavu, kdy vládne amygdala, nám prozrazují signály v první odstavci. Vyšší mozková centra se odkrvují, čímž odchází krev i z obličeje. Protože v nich sídlí i centrum řeči, člověk má najednou velké problémy vůbec mluvit a začíná skrz zuby cedit jednotlivé slabiky. Ruce se mu formují do tvaru efektivního do boje – pěstí.

V takový moment je jasné, že předkonfliktní fáze skončila a situaci musíte okamžitě řešit jinak. Ústupem, pokud to je možné, a pokud není, je právě toto moment kdy překročit k aktivní sebeobraně.

Předchozí díl seriálu o předkonfliktní fázi sebeobrany:

Můžeme předpovědět fyzický útok?
Nebojte se bát

Autor článku: Pavel Houdek