Fenomén „děsivých klaunů“ se neúprosně blíží i do Česka. Pojďme se na situaci setkání s děsivým klaunem podívat z hlediska sebeobrany. Rozebereme si, jak celou situaci zvládnout, a podíváme se i na to, kdy a jakým způsobem se můžeme bránit z hlediska práva.

Klauni využívají svého děsivého vzhledu k vyvolání strachu a hrůzy. Svým vzevřením, přítomností zbraně (basebalové pálky, kladiva atd.) a pomalým pohybem k oběti u ní vyvolají masivní zvýšení hladiny adrenalinu, která vede k nastartování základní obranné reakce organismu – útěku, případně zamrznutí. To je zřejmě pointa celé akce. Děsit lidi. Ne každý klaun se s tím ovšem spokojí – byly zaznamenány i případy skutečných útoků, mimo jiné basebalovou pálkou.

Proto klauny nepodceňujete a na setkání se předem připravte. Základem je nenechat se vyděsit. To se lehko řekne, ale hůř udělá. Naštěstí vám můžeme nabídnout konkrétní, ověřené postupy, jak na to. Na prvním místě je potřeba si uvědomit, že klaun sám o sobě není nějak děsivý. Je to prostě a doslova šašek navlečený v nemožných hadrech. Nenechte se vystrašit postavou v pohádkovém kostýmu. Uvnitř je jen obyčejný člověk. Tuto myšlenku je potřeba si opakovat v případě nechtěného setkání. Chcete-li se vyhnout masivnímu zvýšení hladiny adrenalinu a následné panice, opakujte si v duchu třeba následující větu: „je to jen obyčejný člověk. Je to jen obyčejný člověk.“ Soustřeďte se na svůj dech, pomalu a zhluboka se nadechněte. Těmito dvěma opatřeními si zachováte chladnou hlavu a můžete přemýšlet, co dál.

Pokud můžete utéct, udělejte to. Nikoliv bezhlavě. Mějte na paměti dvě pravidla útěku: utíkejte bezpečně a do bezpečí. Jinak řečeno, s rozumem. Nechcete přeci utéct jednomu nebezpečí a o pár metrů dál skončit pod náklaďákem.

Pokud utéct nemůžete, ať už z jakéhokoliv důvodu (nejste sami, nemáte kam, máte zdravotní omezení), zaujměte pevný postoj, ruce zvedněte před sebe a hlasitě klaunovi poručte, ať se nepřibližuje: „Nechoďte ke mně!“ Jednou nebo dvakrát to zopakujte. Už v této fázi se dá čekat, že klaun své snahy zanechá. Chtěl vás vyděsit, to se evidentně nepovedlo. Čas to zabalit.

Pokud klaun pokračuje směrem k vám, dá se čekat, že mu nejde jen o to vás vyděsit. Dejte mu ochutnat vlastní medicínu a pokuste se vyvolat v něm masivní nástup adrenalinu. Po dvojím příkazu na něj velmi hlasitě zakřičte: „STŮJ!“. Nyní bude vyděšen on sám a máte slušnou šanci, že u něj dojde k nástupu obranné reakce – útěku nebo zamrznutí. Útěkem je situace vyřešena, zamrznutí můžete využít k vašemu útěku.

Pokud klaun bude pokračovat i poté, můžete si už být naprosto jistí, že nejde o nevinný žertík, ale o pokus o útok. V takovém případě se okamžitě začněte bránit. Navzdory masce, která slouží jen jako odvedení pozornosti, se k vám totiž blíží ozbrojený a maskovaný útočník.

Tím se dostáváme k právnímu zarámování. Aby vaše obrana byla obecně v souladu se zákonem, musí splňovat dvě podmínky: 1) útok musí hrozit nebo trvat a 2) obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Ve výše popsaném případě útok zjevně hrozí. Máte proti sobě ozbrojeného maskovaného člověka, který se k vám přibližuje navzdory několika varováním. To je zjevná hrozba útoku jak z učebnice. Zbývá druhá podmínka. Vaše obrana podle zákona může (a měla by) být nepřiměřená, ba dokonce i zjevně nepřiměřená. Nesmí být zcela zjevně nepřiměřená – v případě ozbrojeného klauna se domnívám, že mantinely překročíte jen velmi těžko. Pokud bude klaun neozbrojený, domnívám se, že překročení nutné obrany by bylo jeho usmrcení nebo úmyslné těžké zranění. Jakákoliv jiná akce se mi jeví jako zákonná.

Jinými slovy. Až potkáte děsivého klauna, uvědomte si, že není děsivý. Pokud nemůžete utéct, a bude vás chtít i přes varování otravovat, naložte s ním jako s jakýmkoliv jiným útočníkem. Praště ho do hlavy, pokud možno jako první...