Často dostávám otázku, na co se zaměřit, pokud chcete v oblasti sebeobrany udělat maximální pokrok v minimálním čase. Moje odpověď je: Věnujte pár desítek minut studiu toho, jak, kde a proč dochází k násilí. Pochopte, co profesionální kriminálník nebo násilník potřebuje k úspěchu. Uvědomte si, jakým způsobem si vybírá své oběti a proč. A pak se chovejte tak, abyste se obětí nestali.

Začněte mentálním cvičením. Ponořte se na chvíli do mysli profesionálního kriminálníka, někoho, kdo si na živobytí vydělává tím, že přepadává lidi a okrádá je o peníze nebo snadno a rychle zpeněžitelný majetek (mobilní telefony). Najděte si někde venku, kde se nachází hodně lidí, pár minut čas. Vaším prvním krokem bude sledovat kolemjdoucí a přemýšlet, koho byste si vybrali a proč.

Obětí zločinu se nejspíš nestane dvoumetrový holohlavý svalovec s vytetovanou slzou pod okem a triku s nápisem „muay thai šampionát 2015“. Mnohem spíše se jí stane turista (většinou má u sebe peníze a drahé vybavení), obchodník na cestách v cizím městě atd. Kriminálníci si také vybírají lidi podle jejich chování. Jasným cílem jsou lidé opilí, ztracení (například turisté, kteří bloudí v cizím městě) a ti, jejichž pozornost je zaměstnána něčím jiným – typicky telefonním hovorem nebo displejem telefonu, poslechem muziky ze sluchátek atd. Pro kriminálníka to totiž znamená možnost nepozorovaně se přiblížit až k oběti.

Prvním úkolem pro vás je dostat se z výše uvedeného seznamu. To neznamená, že už nikdy nepojedete nikam na dovolenou, nebo opustíte firmu a stanete se prodavačem zeleniny – znamená to ovšem minimálně to, že se pokusíte jako tato typická oběť nevypadat. Druhým úkolem je sledovat dění okolo sebe, všímat si lidí okolo sebe atd.

Ve druhém kroku našeho mentálního cvičení se zamyslete, kde byste svou oběť hledali. Jsou místa, kde pracují tipovači, kteří dávají echo „exekutorům“ – směnárny na letišti (snadno narazí na někoho, kdo má u sebe velkou hotovost), turistická centra, strip kluby. Podobně předvídatelná jsou i místa, kde dochází ke zločinu. Každé město má své specifické „lovecké oblasti,“ kde kriminálníci číhají na své oběti. Temné uličky nedaleko specifických míst (nočním klubům atd.), konečné nočních tramvají atd. Poznejte tyto oblasti a ptejte se: musím tam jít? Pokud ano, musím tam jít sám?

V posledním kroku se zamyslete nad prostředím, kde se pravidelně pohybujete, tedy okolí vašeho bydliště, pracoviště atd. Jako kriminálník si v něm vyberte místa, kde byste zaútočili a zamyslete se proč (pohybuje se tam minimum lidí, je z nich jen jeden východ, je tam malá pravděpodobnost dovolání se pomoci atd.). Nejlépe si tak uvědomíte nebezpečná místa, kterými se pravidelně pohybujete. Co s tím? Možná vás napadne, jak se jim vyhnout, najdete si jinou trasu atd., nebo najdete nějaké jiné řešení (pokud například procházíte tmavou chodbou z podzemní garáže, koupíte si baterku).

Mluvil jsem tu o základech sebeobrany, přesto jsem ani náznakem nezmínil „techniky,“ ba dokonce ani fyzickou obranu jako takovou. Překvapivé? Nemělo by. Fyzická část je tou méně důležitou součástí sebeobrany – daleko důležitější je prevence. Pokud ovšem prevence neselže. Pak je tou nejdůležitější věcí na světě fyzická část sebeobrany. Proto doporučuji, abyste se pro tento případ naučili i některé fyzické postupy. To už ovšem přesahuje možnosti jakéhokoliv článku. Za tímto účelem je lepší zajít k nám na některý z kurzů – jejich přehled máte zde pod článkem.

Autor článku: Pavel Houdek